Je-li někdo křesťanem, pak ne jen v kostele, či při modlitbě, ale vždy a všude

V povelikonočním týdnu se v Praze uskutečnil mezinárodní kongres FICEP (mezinárodní federace křesťanských sportovních organizací). Příspěvek přednesl i duchovní rádce Orla Jan Graubner.  Věříme, že jeho text může mnohé zaujmout.

Vážení účastníci kongresu FICEP,

Vážení hosté,

Všechny vás srdečně zdravím za duchovní radu Orla i za ČBK a vítám vás v Praze.

Jak všichni víme, křesťanské sportovní organizace vznikaly od počátku jako organizace výchovně zaměřené též na křesťanskou kulturu a křesťanský vztah k veřejnosti, ke společenským otázkám. Z pohledu církve totiž nejde oddělovat křesťanskou víru od praktického života. Je-li někdo křesťanem, pak ne jen v kostele, či při modlitbě, ale vždy a všude. Tam, kde se evangelium opravdu přijímá, ovlivňuje lidský život, projevuje se v pohledu na věci a ve způsobu jednání, vytváří kulturu.  Z evangelia se lidé naučili  dělej druhým to, co chceš, aby druzí dělali tobě. Z evangelia se naučili uznávat důstojnost každého člověka bez ohledu na jeho osobní kvality a to od početí až do přirozené smrti, protože Kristus zemřel za každého hříšníka a každému nabídl svobodu Božích dětí. Z Bible se lidé naučili odpovědnosti za své jednání, protože počítají s tím, že budou po naplnění pozemského života stát před Boží tváří a zodpovídat se za každý skutek. Nejde však jen o zodpovědnost za sebe, ale za poklad víry, který dostal křesťan k tomu, aby mohl být užitečný, aby se podílel na budování Božího království v světě, království pravdy, spravedlnosti, lásky a pokoje. Proto nemůžeme oddělovat církev od kultury, občanského života, ekonomiky ani sportu.

V současné době se všude hovoří o světové ekonomické krizi. Už v roce 1932 napsal světoznámý český podnikatel Tomáš Baťa: To, čemu jsme zvyklí říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní bídu. Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek … musíme učinit práci a šetření výnosnější, žádoucnější a čestnější než lenošení a mrhání.

Přibývá lidí, kteří si to uvědomují a volají po křesťanských hodnotách, protože jejich nedostatek komplikuje život. Mluvíme-li o křesťanských hodnotách, nejde jen o kulturní dědictví výtvarného umění, které přitahuje do našich chrámů a galerií turisty třeba až z dálného východu. Jde o zodpovědný a šetrný vztah k přírodě – Božímu stvoření, jde o mezilidské vztahy na všech úrovních, pojem pravdy, spravedlnosti, solidarity, jde o postavení rodiny jako základu společnosti i přirozeného prostředí lidské formace, jde o osobní vlastnosti člověka, kterým říkáme ctnosti a tak dále.

Sport může být velkou pomocí lidské formace, když učí vytrvalosti a obětavosti, sebeovládání a překonávání sebe, ale i umění vyrovnat se s prohrou a u kolektivního sportu učí i spolupráci. Dobrý sport se neobejde bez poctivosti a čestnosti. Přivedeme-li k těmto postojům mládež skrze sport, přispějeme k ozdravění celé společnosti, protože morálka je nedělitelná. Bude-li někdo mít vysokou mravní a kulturní úroveň ve sportu, bude připraven ji projevit i v rodině, podnikání, nebo politice.

V posledních desetiletích se mnohý sport nejen zprofesionalizoval, ale stal se i významným podnikáním, a někdy bojuje se začátečnickými chorobami podobně jako průmysl v prvních letech po průmyslové revoluci, než se dravý kapitalismus více méně naučil sociálním postojům a potřebě čestnosti. V řadě zemí se dnes řeší skandály sportovního podnikání. U sportu dnes nejde jen o samotné sportovce a manažery, ale o velké množství fanoušků, kteří svým jednáním dokonce znemožňují některé zápasy. Svým způsobem jednání vytvářejí dokonce jakýsi druh subkultury. Represe a bezpečnostní opatření jsou stále náročnější a dražší. Tento problém nelze izolovat od jiných problémů, postojů a situací ve společnosti, protože z nich vyrůstá a zpětně společnost ovlivňuje.

Církev nemá žádné recepty na jednoduché a účinné řešení. Víme, že to chce náročnou a systematickou výchovu, která je záležitostí dlouhodobou. Musím však také přiznat, že si neumím představit křesťanské hodnoty bez Krista, křesťanské ctnosti bez osobního vztahu ke Kristu, jako nejsem zvyklý sbírat plody s větviček oddělených od kořenů. Jít při řešení problémů křesťanské kultury a etiky až ke kořeni pro mne znamená jít až ke Kristu. Proto považuji za zásadně nutné, abychom v našich sportovních organizacích věnovali potřebnou pozornost nejen sportovní výchově a tréninku, ale také lidské výchově křesťanské osobnosti a také přímo výchově náboženské, která pěstuje hluboký osobní vztah ke Kristu. A to i přes to, že naše organizace jsou otevřené i nekřesťanům či lidem nevěřícím. Nebudeme je nutit k víře, ale nemáme právo jim upírat možnost v našem prostředí poznat pramen křesťanské kultury, samotného Krista. Některé vlivné proudy se v současné Evropě snaží zahnat náboženství do soukromí a veřejný prostor ponechat výhradně ateismu, který se jeví jako nesnášenlivé náboženství. To není možné přijmout, protože by šlo o zásadní omezení náboženské svobody v jejím základu. V postkomunistických zemích jsme na taková omezování citliví. Náboženskou rozdílnost nelze překonat lhostejností, ale vysokou kvalitou a zralostí. K překonání současné hospodářské krize je nutno překonat krizi morální, která je důsledkem krize duchovní. Právě naše výchovné organizace mohou významně přispět k řešení základních problémů společnosti, když dobře splníme své poslání.

Zde na tomto místě vyslovuji velké poděkování vám a všem vašim spolupracovníkům za vaši práci pro formaci mládeže, za vaši námahu, která nese plody.

Přeji všem účastníkům kongresu pocit úspěšné práce, navázání nových kontaktů pro spolupráci a také krásné chvíle na tak mimořádném místě, jakým je naše hlavní město, zlatá, stověžatá Praha.

+ Jan Graubner